V poslední době jsme zaznamenali několik případů, kdy lékaři v rámci ošetření a léčení pracovního úrazu odmítli vypsat bodové ohodnocení bolestného pro pojišťovnu a to proto, že vyhláška č. 440/2001 Sb. byla novým Občanským zákonem zrušena a to i přesto, že se na tuto vyhlášku odkazuje Zákoník práce ve svém paragrafu § 394 odst. 2.
Je opravdu nepochopitelné, že zákon stejné právní síly může zrušit vyhlášku, na kterou odkazuje jiný zákon. Vznikl tedy legislativní zmetek, který se jednotlivé instituce snaží vyřešit každá svým způsobem.
Byla dokonce vypracována metodika Nejvyššího soudu, na které se údajně podíleli tři pracovníci NS, ale která nemá žádné krytí, protože jak známo, Nejvyšší soud nemůže vypracovávat metodiky, proto byla tato práce stažena i ze stránek NS.
Dále bylo vydáno společné stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví, které k tomuto článku připojuji a současně také doporučuji, se tímto stanoviskem řídit a to až do doby, než bude soudně napadeno.
V souladu s tímto memorandem MPSV a MZ bylo zveřejněno i stanovisko legislativní rady vlády, které určuje, že se v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání bude i nadále postupovat podle této vyhlášky. Z odůvodnění vyjímám „je třeba konstatovat, že podle § 394 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, platí, že do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb. Vzhledem k tomu, že zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, byl zrušen a nový doposud nebyl přijat, budou se nároky tohoto druhu - náhrady škody příslušející podle pracovněprávních předpisů, řídit podle předmětné vyhlášky, přestože byla novým občanským zákoníkem zrušena.
Jedná se v zásadě o obdobný postup, který je upraven v § 365 zákoníku práce odkazujícím na § 205d zrušeného zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve věci zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Od doby nabytí účinnosti nového občanského zákoníku tedy nastala situace, že odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění příslušející podle zákoníku práce bude realizováno podle předmětné vyhlášky, zatímco podle občanského zákoníku nikoliv“
