Nadace Eurofound, která je tripartitní agenturou Evropské unie pro zlepšování životních a pracovních podmínek nyní vydává zprávu Zkoumání samostatné výdělečné činnosti v Evropské unii. Uvádíme několik poznatků z této zprávy vyplývajících, plný text zprávy je k dispozici na webové stránce Eurofoundu : https://www.eurofound.europa.eu.
Samostatná výdělečná činnost v Evropské unii je v procesu kontinuálních změn. Zatímco podíl osob samostatně výdělečně činných v členských státech EU-28 je stabilní, jeho složení se posunulo. Na jedné straně došlo k poklesu zaměstnanosti v zemědělství (obecně samostatně výdělečně činných osob), na druhé straně se zvýšil podíl osob samostatně výdělečně činných v odvětví služeb a ve veřejném sektoru. Dalším novým fenoménem je nárůst podílu osob samostatně výdělečně činných, které nezaměstnávají zaměstnance. V Evropské unii některé země zaznamenaly zkušenost vyšší míry změny podílu osob samostatně výdělečně činných než jiné země. Obecně platí, že samostatná výdělečná činnost se stala rozmanitější a tato rozmanitost představuje pro tvůrce politik výzvu.
Diskuse o politice týkající se samostatné výdělečné činnosti se většinou zabývají několika různými problémy. Z pohledu zaměstnanosti je samostatná výdělečná činnost podporována jako způsob, jak posílit inovační aktivity a vytvářet nová pracovní místa. Politici hledají způsoby, jak povzbudit více lidí k založení vlastního podnikání a stát se samostatně výdělečně činnými osobami. Existuje předpoklad, že rostoucí počet lidí si přeje více autonomie a zaměření se více na sebe během svého pracovního života, vítají příležitost mít větší kontrolu nad prací, kterou dělají a kdy a kde ji dělají.
Podíl osob samostatně výdělečně činných v členských státech EU-28 se od začátku 21. století nezvýšil. Podle průzkumu pracovních sil Evropské unie (LFS) podíl osob samostatně výdělečně činných na trhu práce byl v roce 2002 15,1% a po dosažení maxima 15,4% v roce 2004, byl v roce 2015 nejnižší (14,9%). To se zdá být v rozporu se současným dialogem o vzestupu nestandardního zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti. Proto tento obecný obraz vyžaduje diferencovanější přezkoumání údajů s ohledem na různé formy samostatné výdělečné činnosti a různá specifika jednotlivých členských států EU.
Podíl osob samostatně výdělečně činných na trhu práce je spojen s hospodářským vývojem, snižuje se v příznivém období a zvyšuje se v nepříznivějším období. Přestože podíl osob samostatně výdělečně činných v EU-28 jako celku byl stejný v roce 2015 jako v roce 2008 (14,9%), různé země vykazují velmi odlišné trendy. Samostatná výdělečná činnost je nejčastější v Řecku (31%), v Itálii (23%) a v Rumunsku (19%) a nejméně častá v Dánsku (8%), v Estonsku (9%) a v Lucembursku (9%). V 16 zemích EU-28 se mezi lety 2008 a 2015 zvýšila samostatná výdělečná činnost, avšak ve 12 zemích došlo k poklesu. Pro zhruba deset zemí byly tyto změny velmi okrajové, ale silné snížení lze pozorovat v Portugalsku (6 procentních bodů), v Chorvatsku (5 procentních bodů) a na Kypru (4 procentní body). Nejvyšší nárůst byl zaznamenán v Nizozemsku (4 procentní body), následovaný Lotyšskem, Lucemburskem a Slovinskem (3 procentní body).
Tato nestandardní forma zaměstnávání může přinášet jak nové možnosti a šance , tak i určitá rizika a znevýhodnění. Může poskytnout nový přístup na trh práce, včetně znevýhodněných skupin. Je však třeba také vzít v úvahu fakt, že může být spojena s většími nejistotami pro pracovníky, kteří často riskují mezi touto nestandardní formou zaměstnání a nezaměstnaností. Téměř polovina samostatně výdělečně činných pracovníků v EU- 28 (48%) uvedla, že by nebyli finančně zajištěni v případě dlouhodobé nemoci. To se týká pouze jednoho samostatně výdělečně činného pracovníka ze třech ve Švédsku (26%), v Rumunsku (29%) a v České republice (29%), ve výrazně vyšší míře ve Slovinsku (62%), Francii (69% ) a Řecku (75%). Samostatně výdělečně činní bez zaměstnanců vykazují větší finanční zranitelnost než samostatně výdělečně činní se zaměstnanci. Také ženy, mladší pracovníci a dělníci v základních profesích vykazují vyšší zranitelnost.
Mnoho členských států v současné době diskutuje o způsobech, jak zvýšit sociální ochranu pro osoby samostatně výdělečně činné, poskytnout jim zabezpečení v případě nezaměstnanosti, nemoci a pracovních úrazů. Pokrytí těchto rizik by zmírňovalo některé problémy, s nimiž se setkaly samostatně výdělečně činné osoby jak z hlediska kvality pracovních míst, tak z hlediska možných zdravotních důsledků, jakož i z hlediska krátkodobé i dlouhodobé finanční zranitelnosti.
Kolektivní zastoupení nabízí důležitou možnost pomoci samostatně výdělečně činným osobám. To zahrnuje pomoc při hledání cesty prostřednictvím systému, například pokud jde o zdaňování, nebo sociální pojištění. Důležitými prostředky jsou školení, výměna informací a vytváření sítí.
V těchto souvislostech je nutné uznat význam a úlohu sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání na všech úrovních a je také důležité podpořit tuto platformu v tomto a budoucím období pro řešení dopadů velkých digitálních, ekologických a demografických změn, které způsobují na jedné straně hluboké změny, na druhé straně však skrývají také sociální rizika.
