Zemědělský svaz ČR bere rozhodnutí Ústavního soudu, kterým ve středu 2. 4.2025 zamítl návrh na zrušení současného nastavení redistributivní platby, na vědomí a respektuje jej. Veřejná debata kolem ústavní stížnosti alespoň přispěla k otevření potřebné politické diskuse o spravedlivějším nastavení přímé podpory zemědělců.

„Vnímáme jako nespravedlivé, že současné nastavení redistribuce klade překážky zemědělcům sdruženým do družstev nebo jiných forem kolektivního podnikání. Přitom integrace je základním a nezpochybnitelným trendem v zemědělství všude na světě, včetně států západní Evropy,“ komentuje předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.

Svaz dlouhodobě upozorňuje, že přerozdělení dvaceti tří procent z celkového objemu přímých plateb na prvních 150 hektarů — na úkor středních podniků, které zajišťují většinu domácí potravinové produkce — má prokazatelně negativní dopady.

„V současnosti je příjem průměrného českého zemědělce po očištění od dotací nižší než jeho náklady. Zemědělci by tedy bez dotací byli u nás ve ztrátě. To by měli mít politici na mysli, když rozhodují o přerozdělení těchto prostředků. Že de facto rozhodují o další existenci podniků a farem, které bez nich nedokážou generovat zisk,“ říká předseda Pýcha, a dodává, že Svaz podporuje princip podpory menších hospodářů, ale zdůrazňuje, že je podstatná míra podpory. Dotační prostředky se přerozdělují z jednoho balíku, a právě střední podniky, které tvoří páteř českého zemědělství, jsou těmi, kdo jsou tímto přerozdělením poškozováni.

Současná situace je důkazem, že systém nastavený s cílem nepodporovat největší zemědělce vede k opaku – střední podniky se buď prodávají svým větším konkurentům, nebo se štěpí na menší, aby mohly čerpat více dotací, při čemž si snadno mohou uvědomit, že omezení samotné produkce je pro ně ekonomicky výhodnější. Dochází tak k deformaci podnikatelského prostředí a oslabování ekonomicky aktivní části sektoru.

„Taková míra závislosti na dotacích není v pořádku. Zemědělci si mají, jako každý jiný podnikatel, na své živobytí vydělat svojí produkcí, nikoli účastí v dotačním systému, který pokřivuje podnikatelské prostředí a motivuje zemědělce k opouštění produkčních činností,“ myslí si Martin Pýcha.

Zároveň je třeba opustit zjednodušené dělení na malé a velké podniky dle hektarů a místo toho pracovat s oficiální klasifikací podle metodiky Evropské unie – tedy podle počtu zaměstnanců a obratu. I podnik obhospodařující tisíce hektarů je podle této metodiky většinou malým nebo středním podnikem.

Považujeme za nezbytné vést debatu o změně podnikatelského prostředí v zemědělství tak, aby dotace nebyly jediným předpokladem ekonomické prosperity. Dotační systém má podporovat udržitelnost podnikání, ne vytvářet závislost a deformovat strukturu sektoru. Ještě důležitější je ale celkové podnikatelské prostředí, které vedle pomýlené redistribuce a nesmyslných regulací podvazuje konkurenceschopnost českých zemědělců – vysoké ceny energií, pohonných hmot, vysoké daňové zatížení a vysoká cena pachtovného jsou další klíčové faktory, které může vláda ovlivňovat a které přispívají například ke skutečnosti, že 40 % českých zemědělců je za loňský rok na nule nebo ve ztrátě.

Politici mají v rukou odpovědnost za to, jak bude české zemědělství vypadat za pět, deset let. Vyzýváme proto k odborné a věcné debatě o úpravě systému přímých plateb tak, aby byl udržitelný, spravedlivý a skutečně podporoval české zemědělství jako celek, včetně jeho primární funkce, produkovat kvalitní potraviny.