Jedním z možných zdrojů chybějící pracovní síly na trhu práce jsou osoby se zdravotním postižením. Tématem dnešního článku je nastínění problémů, které brání zaměstnávání osob se zdravotním postižením (dále jen OZP).

Zaměstnavatelé často předem odmítají OZP zaměstnávat s tím, že povaha práce v jejich firmě tomu brání. Největší překážkou zaměstnávání OZP jsou  obecně rozšířené předsudky a omyly, jako:

• OZP jsou v pracovně právních vztazích více chráněni, je problém jej propustit - Zákoník práce již mnoho let neobsahuje žádná ustanovení o speciální ochraně OZP v pracovně právních vztazích. OZP mají stejné postavení jako jiný zaměstnanec.
• OZP jsou častěji nemocní - Statistiky to nepotvrzují, postižení není až na výjimky (postižení se záchvatovými stavy a některé specifické typy) zdrojem častějších onemocnění.
• OZP je méně odolný vůči stresu, zátěži - jedná se o individuální případy, které není možné generalizovat.
• OZP pracuje méně a nepravidelně - Pokud je člověk s postižením na vhodném pracovním místě a ve vhodném kolektivu, lze vliv postižení kompenzovat až na úroveň, která nemá na provoz firmy žádný vliv.
• OZP jsou málo flexibilní - To může být skutečnou komplikací u některých typů postižení a jejich kombinací. Při správné diagnostice a informovanosti spolupracovníků však lze tento vliv eliminovat.
• Na pracovištích, kde jsou OZP, můžeme mít větší problémy s bezpečností práce a kontrolami - I toto je většinou jen předsudek, vyplatí se porovnání diagnostiky s preventivním auditem bariér a rizik, většina opatření pak nemusí být nákladných ani složitých.
• Přítomnost OZP může negativně ovlivňovat vztahy na pracovišti - tyto situace v praxi nastávají, pokud pracovní kolektiv není předem informován nebo z jiných důvodů osobu s postižením nepřijme – nutno preventivně předcházet negativním pohledům. Může se stát, že zaměstnavatel bude řešit neférové nebo vypočítavé jednání svého kolegy se zdravotním postižením, spoléhání na pomoc ostatních a podobné excesy.

Tyto a další předsudky mohou být překážkou v povědomí manažerů.  

Na druhé straně s přijímáním programů společenské odpovědnosti, zejména u větších a nadnárodních firem, se zvyšuje zájem zaměstnávat OZP.  Samotné rozhodnutí zaměstnat OZP však nestačí.   Je nutno připravit nejen manažery, ale i nižší management a budoucí spolupracovníky.

Zaměstnavatel, který se rozhodne OZP zaměstnat, musí vyřešit tyto hlavní okruhy problémů:

• organizační, tedy bariéry spojené s režimem práce, střídáním činností, flexibilitou a také se stresem způsobeným termíny a požadavky na práci. Celá řada postižení však nemůže být vystavena tak velké nebo časté zátěži. Organizačně je tedy nutno s těmito individuálními požadavky a omezeními počítat. Podobně je tomu u postižení, která neumožní plynulou práci po celou pracovní dobu (nutnost přestávek) nebo vyžadují zkrácení pracovní doby. V úvahu připadají i jiná řešení, třeba střídání práce nebo částečný nebo plný „homeworking“.
• komunikační, tj. bariéry bránící v běžném životě i v práci komunikaci s prostředím - typické pro lidi s vadami zraku, sluchu nebo řeči. Ve spolupráci s odborníkem lze najít  účinnou kompenzaci nebo řešení. Typické je to např. u sluchových postižení. Mnohdy však stačí poměrně snadné zaškolení – trénink spolupracovníků.
• technické, tj. bariéry bránící v přístupu a pohybu některým lidem s postižením. Na technické bariéry již řadu let pamatuje stavební zákon, takže většina investorů se již automaticky snaží je minimalizovat. Postupně se daří je eliminovat u veřejných budov a zařízení, stále častěji jsou součástí rekonstrukcí a budov i soukromých investorů. V praxi se doporučuje zaměstnavatelům zajistit si preventivně audit a odborné posouzení pracovišť, případně spojené s doporučením úprav. Samozřejmě je výhodnější znát předem alespoň typ pohybových omezení budoucích zaměstnanců, absolutní a univerzální odstranění bariér bývá často nereálné nebo velmi nákladné.

ostatní, které lze nazvat zjednodušeně „vztahové“. Stále větší počet a podíl lidí získává své zdravotní postižením vlivem civilizačních chorob, způsobu života. Nejedná se často o postižení viditelná, omezující v pohybu nebo komunikaci. Tato postižení ale ovlivňují velmi často povahu člověka a tím i jeho vztah k okolí. Jistě každý potkal ve svém životě několik podivínů, nedůvěřivých bručounů, kteří jsou ale z pracovního a odborného pohledu „lidmi na svém místě“. Přítomnost takového spolupracovníka v kolektivu může být zdrojem nedůvěry, závisti (za co bere ten důchod, firma na něj bere peníze a my z toho máme jen problémy) a negativních vztahů.