Pracovní podmínky zaměstnance pod ochranou kolektivní smlouvy
Zdroj: ISPV (MPSV), ČSÚ (Struktura mezd zaměstnanců), zpracování TREXIMA.
Zaměstnanci pod ochranou kolektivní smlouvy stráví v práci v průměru o 1 hodinu měsíčně méně než zaměstnanci, jichž se kolektivní smlouva netýkala. V roce 2018 byl placený čas zaměstnanců s kolektivní smlouvou průměrně 173 hodin za měsíc. Vyplývá to z výsledků studie s názvem Role sociálního dialogu při snižování nerovností na českém trhu práce, která vznikla pod záštitou Asociace samostatných odborů.
Výsledky šetření kolektivních smluv v podobě Informací o pracovních podmínkách ukazují, že zaměstnanci pokrytí kolektivní smlouvou mívají sjednán větší rozsah dovolené. Výsledky strukturální mzdové statistiky v podobě ISPV navíc ukazují, že zaměstnanci pokrytí kolektivní smlouvou čerpali v roce 2018 měsíčně průměrně 15 hodin dovolené, zatímco kolegové nepokrytí kolektivní smlouvou pouze 13 hodin. Zaměstnanci pokrytí kolektivní smlouvou mají rovněž větší počet hodin práce přesčas, která je evidována. Jedná se průměrně o 4 hodiny měsíčně. U zaměstnanců nepokrytých kolektivní smlouvou je rozsah těchto přesčasů poloviční, nicméně tento výsledek ovlivňují 2 faktory – tito zaměstnanci mohou teoreticky pracovat méně hodin přesčas, neboť je jejich stanovená pracovní doba delší (a není nutné jim nařizovat práci přesčas ve větším objemu, protože je jejich fond pracovní doby větší a své úkoly stihnou splnit během základní pracovní doby) a zároveň jsou pod menší ochranou odborových organizací, a proto nemusí být práce přesčas evidována v souladu s platnou legislativou. V souhrnu však zaměstnanci pokrytí kolektivní smlouvou stráví pracovními povinnostmi celkově méně času než zaměstnanci bez ochrany kolektivní smlouvy.
Výrazné rozdíly lze pozorovat u zaměstnanců podle kolektivní smlouvy v oblasti odměňování. Rozdíl mezi oběma skupinami činil v roce 2018 průměrně 3 431 Kč ve prospěch zaměstnanců pokrytých kolektivní smlouvou. Zaměstnanci pokrytí kolektivní smlouvou vykazují i vyšší úroveň mediánu hrubé měsíční mzdy. Rozdíl ve prospěch zaměstnanců pokrytých kolektivní smlouvou činil ve sledovaném roce 4 570 Kč. V souvislosti se zvyšováním minimální mzdy dochází v ekonomice i ke zvyšování podílu osob s nízkým výdělkem. Podniky totiž nejsou často schopné reagovat rychle na skokový nárůst minimální mzdy a dochází k nakupení zaměstnanců právě na dolním konci mzdového rozdělení (tj. u nízkých výdělků). Dle výsledků studie se tento problém týká v České republice především zaměstnanců bez ochrany kolektivní smlouvy.
Dedikace:
Zpráva byla vytvořena na základě studie provedené v rámci projektu ASO „Sociální dialog jako prevence polarizace společnosti a nástroj k práci s lidským kapitálem v době digitalizace a robotizace“.
