„Na starobní důchod mám nárok – je mi 65 a odpracoval jsem 15 let.“ Ne, tato podmínka již neplatí. „Nemám odpracováno 35 let, zůstanu do smrti bez důchodu.“ Nikoliv. Zákonné podmínky pro získání nároku na starobní důchod mají několik variant. Toto jsou příklady situací, které pracovníci správ sociálního zabezpečení klientům vysvětlují.

Standardní doba pojištění potřebná pro nárok na starobní důchod se od roku 2010 postupně prodlužuje z původních 25 až na 35 let. Pro osoby, které dosáhnou důchodového věku po roce 2018, je stanovena na 35 let (u těch, kteří dosáhnou důchodového věku letos – v roce 2016 –, činí 32 let). Do této doby se započítává jak doba pojištění (získaná zpravidla z titulu zaměstnání či podnikání), tak i náhradní doby pojištění, jako např. péče o dítě do 4 let věku, doba péče o osoby závislé na pomoci jiné osoby, doba vojenské služby, evidence u úřadu práce, pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně aj.

Kromě této základní podmínky potřebné doby pojištění stanoví zákon o důchodovém pojištění ještě další možnosti. Pro osoby, které dosáhly důchodového věku po roce 2014, platí, že jim nárok na důchod při dosažení důchodového věku vznikne i tehdy, pokud získali alespoň 30 let pojištění. Má to ovšem podmínku – v tomto případě totiž musí jít o dobu tzv. „čistého pojištění“, tedy skutečně odpracovanou dobu bez započítání náhradních dob.

Těm, kteří nesplní ani tuto podmínku, zákon o důchodovém pojištění dává další možnost dosáhnout nároku na starobní důchod. Je ale třeba, aby v průběhu života získali alespoň 20 let pojištění včetně náhradních dob nebo 15 let pojištění bez náhradních dob. Důchod však dostanou až o několik let později. Muži i ženy o 5 let později, než je zákonný důchodový věk muže stejného data narození.

Příklad 1:
Muž, nar. v roce 1953, jeho důchodový věk činí 63 let. Nárok na starobní důchod při dosažení důchodového věku v roce 2016 mu nevznikne, protože získal jen 25 let pojištění. 20 let totiž žil a pracoval na Novém Zélandu, se kterým ČR nemá smlouvu o soc. zabezpečení, proto tuto dobu nelze pro nárok na český důchod zohlednit. Nárok na starobní důchod mu ale vznikne v 68 letech (při dosažení věku o 5 let vyššího, než je jeho důchodový věk).

Příklad 2:
Žena, nar. v roce 1955, vychovala 2 děti, její důchodový věk činí 60 let. Nárok na starobní důchod při dosažení důchodového věku v roce 2015 jí nevznikl, protože byla dlouho v domácnosti a včetně náhradních dob (péče o děti) získala jen 21 let pojištění. Nárok na starobní důchod jí tedy vznikne o 5 let později, než je důchodový věk muže stejného data narození, tj. v 68 letech a 4 měsících (důchodový věk muže nar. v roce 1955 je 63 let a 4 měsíce).

Přesné údaje sdělí věková kalkulačka
Všechny varianty podmínek pro nárok na starobní důchod přehledně ukáže tzv. věková kalkulačka, dostupná na webových stránkách ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Po vyplnění data narození, údaje muž/žena a u žen počtu vychovaných dětí kalkulačka stanoví, k jakým datům a při získání jaké doby pojištění vznikne dotyčné osobě nárok na starobní důchod.

Před rokem 2010 činila potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod 25 let. Tomu, kdo ji v tomto rozsahu nesplnil, ale získal alespoň 15 let pojištění, vznikl na starobní důchod nárok při dosažení věku 65 let. V důsledku změny právní úpravy se i podmínky pro tuto variantu starobního důchodu (tzv. poměrného) změnily. Podle současně platných předpisů je podmínkou nároku na tento typ starobního důchodu získání alespoň 20 let pojištění (nebo 15 let bez náhradních dob) a dosažení věku o 5 let vyššího, než je důchodový věk muže stejného data narození.

Více informací o podmínkách nároku na starobní důchod, jeho výši a výpočtu lze získat na webu České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ): www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni, při osobní návštěvě okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ), klientského centra pro důchodové pojištění při ústředí ČSSZ nebo prostřednictvím call centra pro důchodové pojištění na telefonním čísle 257 062 860.