Opakovaně se od některých politiků nebo manažerů dostává našim zemědělcům kritiky za dotace. Odebrali by jim je. Je jim ale často jedno, že v celé Evropské unii se zemědělství dotuje, zhruba je to polovina z celkového rozpočtu a nejvíce se v Evropě snad dotují farmáři ve Švýcarsku. Tam i panuje jedno krásné motto pro toto počínání. Švýcaři vám řeknou, ano, dotujeme si své farmáře vrchovatě. Chceme, aby vyráběli kvalitní potraviny a to se taky děje. My ale naše komodity a potraviny vyvážíme jen mizivě, vše dobré takto vyprodukované si sníme doma a jsme taky mnohem zdravější, než jinde na světě. Statistiky to potvrzují. Mnohem méně rakovin tlustého střeva v přepočtu na obyvatele a totéž je s dalšími civilizačními chorobami jako je mrtvice, infarkt a žaludeční vředy.

V Austrálii jsem se na jedné pracovní cestě divila farmáři, jak má nízké výnosy obilovin, byly zhruba na polovině našeho průměru a to mne fascinovalo. Dal mi za pravdu,ale dodal, že velké rozlohy mu dovolují sklízet méně, ale vydávat taky na produkci minimum. A když jsme spočítali náklady na jeden hektar pšenice, byli jsme my na tom možná ještě o trochu hůř. On neplatil nějak extra ošetření svého honu, nepřihnojoval a hlavně měl pak podporu státu při vývozech a to nejen obilí, ale hlavně mléčné produkce, masa a vlny. Austrálie celkově hodně dotuje zemědělství a tím i své potravinářství, ale formy podpor jsou mnohem různorodější a jiné, než co zná Evropa. A tak řeči o tom, že by se konkrétně v České republice neměli podporovat zemědělci a odmítnout jim tak dotace jsou přímo vražedné a s dopadem do farem. Je jednoduché říci, Agrární komoro namísto při slovech o domácích a evropských dotacích ty domácí hleď odbourávat. Tím bychom naše zemědělce a potravináře odsoudili k naprosté ztrátě konkurenceschopnosti. A porevoluční heslo mnoha dnes už naštěstí zapomenutých politiků, že když nevyrobíme levněji než ve světě, tak potraviny prostě dovezeme, s určitostí neplatí. On i Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky před časem tvrdil, že naši zemědělci vyrábějí dráž a tak by s tím skoro mohli přestat, ale zároveň jeho lidé zapomněli cokoliv dodat o národních dotacích té které země EU, které jsou stát od státu jiné a tam, kde jsou vysoké, se jeví ekonomika farem mnohem pozitivněji.

Je tomu tak a byli jsme v tom zajedno s profesory na univerzitě v Jacksonville, kde jsem měla několikatýdenní stáž, stejně jako na Iowské zemědělské univerzitě. Vše se musí brát v potaz a pak až vypočítávat, kdo je jak na tom s konkurenceschopností. A co víc, musí se tento výpočet zasadit do rámce celkového národního hospodářství, což je zaměstnanost na venkově a s tím související zátěž státního rozpočtu (a nejsou to jen zdaleka sociální dávky). Pak až teprve zjistíte, že tento výpočet není o kupeckých má dáti dal, ale je to mnohem složitější.

Je nejen chvályhodné, ale úžasné, že tomuhle velmi rychle a do hloubky už kdysi dávno porozuměl dnešní kardinál Duka. Doslova fascinoval na jedné schůzce s dvěma zástupci Agrární komory, ve své době s prezidentem Janem Velebou a viceprezidentem Jindřichem Šnejdrlou. Položil jim hned po pár zdvořilostních slovech otázku, jak si na tom stojíme s hmotnými rezervami, konkrétně na kolik měsíců, či let máme zásoby obilí, zmraženého masa a dalších zásob potravin. Je to 6 let zpátky a to jsme měli na rok a půl zásob,alespoň tak byl kardinál Duka ubezpečen. Přál by si ještě víc a varoval před možností jakékoliv katastrofy ,ať živelní, tak válečné a říkal v duchu známé lidové pravdy, co je doma , to se počítá. Kdyby se totiž z jakéhokoliv důvodu zavřely hranice, jsme odkázáni jen sami na sebe a pokud bychom tady postupně přestali produkovat ty hlavní komodity, jsme na roveň barbarů a nesoudných lidí, co žijí jen přítomností v hojnosti, která ale není navždy. Bohužel, jak vyplynulo z nedávného setkání Zdeňka Jandejska, prezidenta AKČR se severočeskými zemědělci, dnes je ve státních hmotných rezervách potravin na den a půl. Je proto víc než na čase zabývat se konečně otázkou prosperity našeho národního hospodářství a vytvářením rezerv, jak to dělali i naši moudří předkové.