Podle nedávné zprávy o plnění opatření koncepce prevence bezdomovectví, kterou má na stole vláda k projednávání, žije v Česku nyní kolem 68 500 lidí, kteří nemají domov. Dalších téměř 120 000 dětí a dospělých pak žije v nejistém či nevyhovujícím bydlení a hrozí jim, že o ně přijdou. Nutno dodat, že ani další čísla o chudobě v Česku nejsou radostná.
„Z celkového odhadu počtu nebydlících bylo 23,6 procenta žen, 11,9 procenta dětí do 18 let a 10,3 procenta tvořily osoby nad 65 let,“ uvádí zmiňovaná zpráva o plnění koncepce. Opírá se o údaje pocházejí z výzkumu o bezdomovectví ve městech a obcích. Nejčastější příčinou ztráty domova jsou podle sociálních pracovníků dluhy, závislost na alkoholu a nezaměstnanost.
Pro takové lidi začíná životní období, z kterého prakticky nemají možnost se dostat – mimo jiné proto, že v ČR stále chybí sociální bydlení. Není jasno, kdy dojde k nápravě, protože vytvořit zákon o sociálním bydlení měla dvě ministerstva: práce a sociálních věcí a pro místní rozvoj s ministrem pro lidská práva. Kabinet sice návrh normy schválil letos, avšak jelikož nepanuje politická shoda, nepodaří se ho projednat do voleb ani ve sněmovně. Počty lidí bez domova tak i nadále porostou.
Paradoxem je, že koncepci předcházení bezdomovectví schválil již v roce 2013 tehdejší přechodný kabinet Jana Fischera. Byl to vůbec první vládní plán v Česku, který se řešení této problematiky týkal, navíc obsahuje opatření až do roku 2020.
Chudoba vede k sociálnímu vyloučení
Pro hodnocení chudoby a sociálního vyloučení je v zemích Evropské unie využíván mezinárodně srovnatelný souhrnný indikátor nazvaný Míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením (dle dat EU-SILC), který vyjadřuje podíl osob, které jsou ohroženy příjmovou chudobou (s disponibilním příjmem pod hranicí chudoby) nebo silnou materiální deprivací aneb žijí v domácnostech s velmi nízkou pracovní intenzitou z celkové populace.
Dobrou zprávou by se mohl jevit fakt, že hodnota tohoto indikátoru je v České republice dlouhodobě v rámci zemí EU nejnižší. Přesto podíl osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením u nás činil na počátku finanční a hospodářské krize (v roce 2008), stejně jako o tři roky později více než 15 procent (15,3). Přepočteno na absolutní vyjádření to však znamená, že u nás v roce 2011 žilo 1 580 tis. (ano, více jak milion a půl) lidí vážně ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením. Z toho jako nejohroženější skupina vychází 128, 5 tisíc osob, které jsou ohroženy vedle příjmové chudoby, materiální deprivací a současně žijí v domácnostech s nízkou pracovní intenzitou. Jedná se o osoby dlouhodobě nezaměstnané a osoby žijící v neúplných rodinách s dětmi.
Pro kolik Čechů je denním strašákem příjmová chudoba?
Počet osob, ohrožených chudobou, jejichž příjem nedosáhl hranice příjmové chudoby (což byl v roce 2012 příjem 115 tisíc korun za rok) představoval ve stejném roce téměř milion lidí – 990 tisíc osob. I když je v současné době tato laťka poněkud výše, i díky jednání odborů, které prosadily vyšší minimální mzdu, stále se o cíleném a efektivním řešení chudoby hovořit nedá. Z uvedeného počtu osob ohrožených chudobou, je více než čtvrt milionu dětí do 17 let, naopak více jak 100 tisíc lidí je starších 65 let. Dlouhodobě se potvrzuje i v posledních letech, že ženy jsou ohroženy příjmovou chudobou více jak muži (žen je ohroženo 10,5%, mužů 8,7%).
Pokud se statistiky míry chudoby u nás zaměří na to, jaký vliv má pro Čechy a jejich ohrožení způsob právě v úvodu zmiňované bydlení, vychází z nich to, že nejvíce ohroženi jsou obyvatelé nájemních bytů (18,5%), nejlépe jsou na tom lidé žívající vlastnické bydlení (7,5%).
Nejvyšší míru chudoby vykazují logicky kraje s nejvyšší nezaměstnaností: Ústecký (16 %), Moravskoslezský (14,7 %). Naopak nejlépe si stojí obyvatelé Plzeňského kraje (5,7%) a Prahy (6,2%).
Chudoba provází jednotlivce a osamělé
Nadprůměrnou míru chudoby potvrzují statistiky v domácnostech jednotlivců (ženy 17,5%, muži 11,5%). Zvláštní kapitolu tvoří pak rodiny (domácnosti) s dětmi, zejména ty, v kterých vyrůstají tři a více dětí. Tam míra chudoby zasahuje více jak každou pátou domácnost (22,5%), zcela nejhůře (bez ohledu na počty dětí jsou na tom pak neúplné rodiny s takzvanými sólorodiči. S chudobou se v tomto případě potýká každý třetí (31,3%).
